Príprava pred odletem

Na podzimním výletu v Beskydech zacínáme plánovat naší príští expedici do Jižní Ameriky. S Mírou Mik jsme si plácli, že leden je ten správný cas, kdy vyrazíme na Aconcaguu. Na Bezuchovském Horosrazu*) pokracujeme v plánování a domlouváme termín expedice. Termín 10.1.2013 - 6.2.2013

*) Oficiálne se jedná o Horolezecký sraz, avšak z vune jelítek jitrnicek a ovárku linoucí se z místnosti zvané Hladomorna hned vedle promítacího plátna, lze usuzovat, že za celou akcí se ukrývá jen záminka pro porádnou žranici. :-))

Na Smíchovském festivalu potkávám Katku M., která se bez váhání pridává k výprave. Katka odlétá do Chile už na Silvestra, pravdepodobne proto, aby nám zatím postavila stany ve výškových táborech a prošlapala cestu k vrcholu. Poté co se Arnie dozvedel, že nebude muset nosit vlastní stan, a že si do batohu muže pridat i moje platícko Plznicek, tak se konecne rozhoupal a koupil si také letenku. Sice na jiné dny, ale to nevadí, však on nás Arnie nekde dožene ;-))
Takže budeme ve ctyrech…
Letíme z Mnichova pres Atlantu do Santiaga (Meera, Mira), resp. z Mnichova pres Madrid do Santiaga (Katka, Arnie).

 Silvestr

Víkend pred Silvestrem nastal správný cas, kdy je potreba trochu poladit formu a tak s Katkou vyrážíme protáhnout kosti do Vysokých Taur. Katka má balení batohu na víkend trochu složitejší, balí se totiž rovnou na príští mesíc a pul do Jižní Ameriky. Odlétá už v pondelí 31.12, a tak cestou z Alp zustane v Mnichove na letišti. Nakonec se na podruhé všechno zabalit povedlo a pred 22 hodinou odjíždíme z Prahy. Luxusní cas… Skialpový výšlap na Stubacher Sonnblick se vydaril a tak v nedeli v podvecer vysazuji Katku v Mnichove na letišti. To jsem zvedavý, jak to všechno pobere - batoh, tri igelitky a skelety kolem krku, který se ne a ne vejít do batužku.
Zatím co se Katka první polovinu ledna opalovala a aklimatizovala kdesi v Chilských horách, já si strihl prodloužený víkend ve španelské Murcii, kde jsem formu v této velké nadmorské výšce (43m n. m.) popoháneli vodeckou… Ale, ty vole, to byla zase párty…

10.1.2013  Odlééét...

Malé medvídky na záda máme zabaleny i povinná plznicka se do batohu dostala, i když to málem stálo místo pro cepín a macky. S Mirou tak v 0:30 vyrážíme smer Mnichov. Magdicka cestu na letište jako vždy zvládla (pozn.: auto vybavené temi nejmodernejšími elektronickými systémy, které pamatují Masaryka) a tak nic nebránilo odletu… jsme si mysleli. Paní na checkinu byla jiného názoru, prý problém s nadváhou, coože vždyt jsem tak pilne trénoval, nemužu mít prece nadváhu, Gerda jedna drzá, tak ne prý ne já, ale batohy - 23 kg na každý batoh a ani o gram navíc. Gerda byla neoblomná, nezbývá než je prebalit. Je to úplná pohoda a hlavne se vubec v tech trech bundách nepotím, kapsy mám vytahaný až ke kolenum, z toho, jak jsou plný. A záda mi tíží malý 15 kilový prírucní batužek a na nohách mám vrcholové tanecní strevíce… Vyndaný stan jsem se nejprve snažil narval do kapes hned vedle plechovky s lunchen meatem a zubního kartácku, protože do prírucního batužku co má vážit 5 kilo se stan fakt nevešel. Po odlehcení už jsou velký batohy v porádku a tak jsme mohli letet… Se stanem v ruce (kde se mi v podpaží objevil ten stan, sakra…) jsme se nezamlouvali bezpecákum a tak jsme skenovací proceduru absolvovali 2x. Po druhé si nás vytáhli od vlezu do letadla. Za odmenu jsme obdrželi prezdívku "Alaska turisten gruppe", asi se jim líbili moje expedicní boty.  Hurá do Santiaga de Chile!!!
Let do Atlanty probehl v poklidu v duchu dvojboje: pivo-spánek-pivo-spánek. Sedmi hodinové cekání v Atlante na letišti také uteklo jak 4 Guinessy a 3 pivecka v podobe místních speciálu… A už nás opet hrnou do letadla, amíci jsou velice zvídaví lidé, rozhory o expedici na Antarktidu s díky odmítáme… Než dokodrcá letadlo na konec ranwaye usínám… 

11.1.2013 - Santiago

Pristáváme na cas o pul desátý, týjo tady je fakt léto, už se teším až sundám aspon 2 bundy a prezuju boty za tenisky. Plán je jasný, propašovat housky s vysocinou a rychle se dostat do centra na autobusové nádraží, tam koupíme lístky a ješte pred obedem vyrazit smer Mendoza. Prý to jezdí každou chvíli. Na letišti ješte meníme par dolaru za chilský miliony a v 11 hodin autobusem za 1900 pesos jedem na nádraží. Tolik lidí jsem v živote takhle pohromade nevidel, nádraží bylo naprosto narvaný lidmi. Prý zacínají prázdniny a tak všichni cestují.... Když jsme se prorvali k sekci spolecností co jezdí do Mendozi, cekalo nás menší zklamání autobus sice jezdí každou chvíli, ale jen od 16.00 do 18.00, doprava pro autobusy je pres Andy kvuli opravám silnice kyvadlová a tak ze Santiaga se jezdí jen vecer… Cena za lístek je 17 000 CLP. Den tak trávíme u pivecka ve zdejší nádražce a cekáme na ctvrtou hodinu.
Cesta autobusem je pres hory, pekná ale strašne se vlece, žádných 5 ani 7 hodin ale 10. Jen pohranicní procedura zabere 1,5 hodiny, každému kontrolují zavazadla, fakt výborné… Cestou míjíme Aconcague, nebýt tma tak treba by se nám i ukázala.    
Ve dve ráno po 52 hodinách cestování jsme v Mendóze. Není potreba žádného spánku. Zdejší šestadvacítka má kolébavou trasu. Dáme si oprátky kolem krku a vyspíme se ve stoje pri okružní ceste mestem. Musíme najít nejaký ten vhodný sklípek se steaky a zdejším vínem… Pres místního pohunka se nám podarí sehnat ubytování v nedalekém hostelu Ruca Potu (noc vyjde cca na 80 ARS)

12.01.2013 Mendoza

V sobotu 12.01.2013 teplota stoupá ke 36 °C. Zítra má být podle pana domácího až 38 °C. Dle techto meteorologických zpráv je nutné zustat schovaný nekde ve sklípku a nepokoušet osud jistou smrtí na slunci. Ješteže máme s sebou ty pérovky a tanecní strevíce nad kolena.

Je jasné že Arnie, který mel priletet o den pozdeji, také neprijede dríve než ve 2 v noci a tak máme celý den na ochutnávku vyhlášeného Mendozského vína.
Centrum Mendozy jsme probehli behem dopoledne, našli jsme úrad na permit i outdoorovou prodejnu s plynem. V 10 hodin se Katka na smluveném míste neobjevila. Na doporucení místních jsme se tak na celé sobotní odpoledne schovávali pred Sluncem do stínu platanu, a jelikož nám prišla hra na schovku zdlouhavá, smocili jsme rty hned ve ctyrech lahvinkách vína. Kupujeme to nejlevnejší za 60 Kc (asi 15 ARS), je vynikající.

Pozdní odpoledne a romantický vecer jsme chteli strávit mezi vinicemi v okolí Mendozy, nejlépe s výhledem na sopkou. Volba padla na Tupungato, mestecko pod stejne se jmenující sopkou, správná volba: autobus jede už za 20 minut. Kupujeme rychle lístky, overujeme zásoby vína na cestu a vyrážíme, kolem Mendozy jsou skutecne jen samé vinice, rádky se táhnou až na horizont na všechny strany. Za hodinu, natešeny na Argentinský venkov vyskakujeme z autobusu a hledáme sopku. Marne, je ješte prý 50 km daleko, podvod… Ale co tak aspon tu najdeme nejakou hospudku a dáme si porádný argentinský stejk. Taky omyl… všude mají zavreno a mestecko je vubec nejak mrtvý. Zhodnotíme zásoby vína v petce a po zkušeném uvážení se pro jistotu vracíme do Mendozy už o autobus drív. V Mendoze ty stejky preci mají…

13.1.2013 Mendoza

Ze zahrádky nás vyhánejí už ve 2 hodiny v noci. Hele nemá prijet Arnie? Na nádraží ho opravdu potkáváme, a protože máme mysl naprosto cistou a nejakou záhadou hovoríme již plynne španelsky, meníme u zdejších prekupníku 1000 USD na pesos. Peneženky již vyschly a ráno bude nutné nenarušit pitný režim. Brzy ráno se objevuje na Hostelu Ruka v Potu i Katka. Tradicne prijela stopem z Chile (a rychleji než Arnie autobusem - kurna, kde se ten kluk toulal???). Jsme tedy kompletní.

K vyrízení permitu a nezbytných formalit jsme pristoupili zodpovedne a pripravene 5 minut pred zavírackou. Cena permitu bez muly je 5700 ARS (kurz na Kc je x 4) a 4700 ARS s mulou (a tedy v rámci "organizace" zázemí v BC). Cena povinné aspon jedné muly co unese 60 Kg je 400 USD. To zní jako výhodný obchod. Má to však jeden hácek je 11.30 a v 13.00 zavírají úrad, jediná agentura co má otevreno v nedeli je na druhé strane mesta, bežíme do agentury a zpet. Ve 12.30 mámš kopenou mulu.

Ve 12.45 meníme peníze na permity (máme cca 5cm bankovek), 12.50 Arnie mení zbytek potrebných penez a ztrácí se, 12.55 tak vysejpám všechny drobný v pokladne, která je ve vedlejším bloku od úradu (posledních 100 ARS uplácím v CHF), Katka drží na úrade dvere a brzdí cas, v 12.58 máme potvrzení o zaplacení permitu i muly a tak v 13.05 dostáváme permit.  Hurá, vše s klidem a máme i slevu. Nakoupili jsme v Carrefouru spoustu toho dobrého vína, ehm teda jídla a pripravili své medvídky pro pronajatou mulu…, které se zítra urcite podklouznou kopýtka, až to vše chudera uvidí… odpoledne trávíme s vínem v hostelovém bazénu. Lístky na autobus do Penitentes stojí 36 ARS. Zajímavost dne: Arnie sežral 3/4 kg masa z argentinský krávy, tak trochu velký voci. :-)   

Zítra vyrážíme do hor. Statistika na Polském ledovci je letos nejaká podivná… Málo snehu, prý jen led. Pokud si to správne ale pamatuju, tak do báglu se mi ten cepín a macky vešel… Jo, a pokud si to nepamatuju, budeme to muset ustát na tech plznickách… Snad se nám nerozklepou kolínka!!!