18.1.2013 - 5. den treku - Vynáška do C1

Pocasí ráno vypadá docela dobre a tak se balíme na první vynášku do C1 a C2. Arnieho zase chytil amok a tak nás ani moc neprekvapil, když se rozhodl do BC už nevracet a jít rovnou k vrcholu, a protože dolu chceme jít druhou stranou Aconcagui, sbalil si všechny veci. My jsme pobrali co nejvíce vercajku, vcetne jídla a jednoho stanu (jeden stan už Arnie vynesl do C1 vcera) a kolem 11.15 vyrážíme do C1. Cesta do C1 je viditelne vyšlapaná v moréne a jen v nekterých pasážích je potreba dávat pozor na padající kamení z prilehlé stráne. Lehce opoceni jsme za tri hodiny (v 14.15) i s nákladem v C1, cestou predcházíme komercní výpravu, co vycházela pred námi, tempo mají jak v sedmi tisících, teda vlastne mi máme tak perfektne natrénováno, proto je predbíháme.
Jako vždy si stany stavíme s vyhlídkou na more,… na more kamení. Arnie bežel nekam k C2 odnést moje platícko Plznicek a pulku svého horolezeckého nádobícka, snad to ten kluk neztratí… Katka se rozhoduje, že si také zkrátí plánovaný pobyt v BC a tak se otocí na pate a rovnou beží z C1 zpet do BC pro druhou pulku svého (a omylem zapomenutou tretinu Arnieho) vybavení. Po druhé Katka prichází do C1 kolem pul osmé vecer s umaštenou pusou od steaku a s fousy od piva, prej nechtela, ale mulari v BC byli neoblomní a proste ji ty stejky vnutili. Nechápu tu nespravedlnost… Zacalo snežit.

19.1.2013 - 6. den treku - vynáška do C2, teda pardón do "C3" (5600m)

Ráno stále sneží, napadlo kolem 10 cm snehu, moment tady neco nehraje, vždyt je léto a sníh má být až od 6tisíc… Cekáme, až se pocasí trochu umoudrí a v 12.30 vyrážíme smer C2. Zase zacalo sypat, což melo za následek drobné zakufrování. Do C2 pod Polským ledovcem se melo jít ze sedla v 5500m více doleva. Netušíc, že se zde cesta vetví jsme pokracovali po vyšlapané pešine (tam kam šli všichni), prekvapive až do C3, což je kemp pres který se z BC Plaza Argentina chodí zkratkou na normálku (nejde se tak cestou v úbocí Aconcagui po Falso Polacos, ale o neco níž a prímo se dojde na Berlin-6000m, Falso Polacos vede na Independecii-6500m). Stavíme stany tedy tady, navíc zacala bourka a ješte více se rozsnežilo. Prestalo až kolem sedmý hodiny vecer, kdy se pres procernalou oblohu prodralo zapadající slunícko. Tak jsme udelali aspon pár kýcovitých fotek. Za odpoledne napadlo dalších 10 cm snehu, ješte že to stací odtávat.

20.1.2013 - 7. den treku - vynáška do C2 (5800m) pod Polacos - a návrat do C1, C3, BC

Ráno je pocasí nádherné. A protože Arnie se již dríve rozhodl podporit týmového ducha zájezdu a naplno se rídit svoji taktikou: ani o metr dolu a radeji se trápit v hnusném pocasí co nejvýš, necháváme v C3 jeden stan, Arnie se sem bude dnes vracet, ostatní pujdeme dolu. Balíme zbytek vecí a podle GPSky urcuje smer a zkratku ke správné C2 (stále nás totiž láká Polský ledovec). Vyrážíme v 11.30, hned jak zase zacalo snežit. Chvilku jdeme spolecne po ceste s ostatními, co jdou na Berlín a pak se odpojujeme do leva, do mlhy, nekde smerem kde tušíme polský ledovec a C2 (GPS protentokrát veríme :-).
Do C2 jsme vybehli za chvilku a už o pul druhý máme postavený stan. Porád sneží. V C2 je skutecne narváno, krome nás je tu jen jeden zapomenutý stan. V našem stanu necháme dovlecené zásoby a výbavu. Váhám, co s tanecními strevíci ve forme expedicních bot, doposud jsme behali jen v teniskách, 20 císel snehu v 5800m preci nic není, sníh navíc rychle odtává, vždyt jo, je prece léto a i když sneží, slunícko má i pres mraky porád sílu to bílé rozpouštet. Vyhrává lenost, když už tady jednou ty boty jsou, tak je sem nahoru nepovlecu podruhé. Cestu dolu do sedla nad C1 korigujeme podle GPSky, cesta je zasnežená. V Sedle se Arnie odpojuje, jde pro moje Plznicky a odložený vercajk a vcerejší cestou se vrací do C3. Katka podle predešlého plánu zustává ve své imitaci expedicního stanu (nebo alespon v tom co z neho zbylo) v C1. A já s Mírou bežíme do BC na pivo a nacerpat nové síly. Vzhledem k tomu, že Arnie se rozhodl neslézt dolu a Katka zustává v C1, meníme puvodní plán, 2 noci v BC meníme na jednu. No když bude opravdu hodne snežit tak prijdeme, až za ty dva dny. Nebudeme prece drepet ve stanu v C2, když mužeme v pohode odpocívat (pivo) v BC. Ano stále sneží a sníh už je i v BC, kde jsou sakra ty ctyricítky…

21.1.2013 - 8. den treku - druhá vynáška do C1 (5000m)

... Kua ostnatý rezivý drát…, kdo to tady ríkal neco o vedru? Už 3 dny sneží a to i tady dole na pláži v BC. Odpocinkový den mel vypadat úplne jinak, pekné opalování na dece, ale tohle: mokrej ve stanu,… to je fakt hnus…
Hodinky ukazují 16:30, prestává snežit. Balíme stan a vše co tu máme a vyrážíme do C1. Moment ješte pivecko a overit predpoved… Príští dny má být lépe a ve ctvrtek (24.1) nejlíp. No nic, musíme do C1 vyrazit už dnes, jinak ve ctvrtek vrchol nestihneme.
17.00 je naprosto ideální cas, ve který se vyráží do hor. Rozhodne by vyrazili do C1 i ti sporádaní a zodpovední Rakušani… U nás bude tato (ne-)zodpovednost zrejme zpusobena úcastí slovenského clena (Arnie). Jak je obecne známo, Slováci vždy kazí morálku… Ha, vlastne Arnie tady s námi dole není… jako obvykle z již predchozích výprav, vždy kdy je špatné pocasí drží pozice nahore a ceká, až bude lepší pocasí a poté vyráží smerem dolu… Doufám, že se za ním pres ten sníh v polobotkách dostaneme. Plán je nyní jednoduchý: jednicka - dvojka - trojka na normálce (Berlin) a vrchol… Snad se to pocasí postaví už konecne na naši stranu a budeme dle plánu vrcholit za slunecná a bezvetrí pekne v plavkách (Kacenka v bikinách - jsou zde urcité obavy, že je táhne zbytecne…
V C1 jsme za necelé 2 hodiny, o hodinu lepší cas než posledne, zrejme dobrá aklimatizace, jen zacalo opet snežit a v teniskách mám nepríjemné mokro… Katka celý den v C1 držela zip svého stanu, aby ji nezafoukal a nenavlhnul spacák. Arnie je asi nekde v C2 nebo v C3, buh ví, fakt mu to v té snehové vánici nezávidím. Ano stále sneží, celou noc…

22.1.2013 - 9. den treku - druhá vynáška do C2 (5800m)

Ráno nesneží a je úplne vymeteno. Huráá!!! Snídani nám ovšem zpestrují padající laviny. Hmm, tak jestli na Polským ledovci bylo nejprve málo snehu, tak ted ho je hodne, jen v C1 je kolem 30 cm snehu. S Polákem máme asi Smolíka. Zabalíme stan v C1 a Katcin jakostan :-) ? v jednu vyrážíme hledat Arnieho. V teniskách se jde úplne výborne, zkouším ruskou metodu, igelitové pytlíky do bot. Je to nesmysl, nezebou mne sice mokré prsty ale celá chodidla, igelit se ne a ne ve zmrzlých botách zahrát.
Arnie žije, prišel nám naproti k sedlu, prinesl sice macky, jak slíbil, a jak jsme chteli, ovšem na tenisky bez expedicních bot vlastne nanic... Snehu pribylo a preskakování lavinových polí v uklouzaných polobotkách v 5800m bylo docela zábavné. Zase sneží a fouká, jak svin. Pred pátou jsme lehce promrzlí zakempovali v našem stanu v C2.

23.1.2013 - 10. den treku - C2 - Black Rocks (6200m)

Ráno se probouzíme do slunícka, no konecne… Pri pohledu na Polský ledovec mi rupne za krkem, kurna to je ješte výška a fakt je to krpál, kilometr prímo nahoru a navíc s hromadou cerstvého snehu. Definitivne meníme plán - ledovec nedáme, pres padají laviny, dáme vrchol po Falso polacos, pak se sem vrátíme a uvidí se, treba bude líp, budeme plní sil a elánu a zkusíme to (zkrátka si porád nechceme pripustit, že ty lezecké cepíny vlácíme zbytecne). Zabalíme se, bereme veci na vrchol, jídlo na 3 dny, dva stany a vyrážíme. Cílem je dostat se na normálku. Nekde k Independencii ci Black Rocks. Držet se trasy Falso Polacos se ukázalo vzhledem ke snehu nesmyslné, cesta (v traverzu) vede relativne vysoko ve svahu v dosahu lavin. Volíme cestu tedy níž, kde svah nemá tak velký sklon, a po vrstevnici traverzujeme k Berlinu. Jen 2,5 km cesty prakticky po rovine, prošlapávám ve snehu po kolena a obcas mám ty kolena do pul stehen, cesta trvá vecnost. Vyrazili jsme pred jednou a u Berlina jsme ve ctyri. V bivaku schováváme pár nadbytecných vecí a pokracujeme dalších 200 výškových metru k Black Rock. S Berlinem (hrebenem) a otevrením výhledu na západní stranu Aconcagui zacalo neuveritelne foukat. Cím výš tím vetší vítr. V šest hodin jsme u Black Rock, kde má být vyhlášené táborište s teplými sprchami a restaurací, jinak by sem Arnie tolik nehnal. Skutecne tu táborište je, krásná dve vyfoukaná místecka na stan. Málem bych zapomnel, ono fouká. Zacínáme boj s vetrem a stavením stanu, 3 metrový let i se stanem mne prece nemuže rozhodit. A prestože to chvíli vypadalo na prohru, po hodine a pul stany stojí. Tak dobre ješte pridáme kolem stanu pár šutru, jedna vrstva nestacila. Husky je lehce zohýbaný, Ferrino je po leteckém kurzu lehce potrhaný se zlomenou tyckou. Sneží a fouká dovnitr, kouzelná stríbrná páska na zmrzlý stan nefunguje, díra se zvetšuje. Stan nemá potrebnou stabilitu a tak nám strop ve vetru leží hned u obliceje. Ceká nás príjemná noc. Psal jsem, že zase sneží? Ano sneží. Hlavne na pohodu, zítra je prece vrcholový den.
Výhodu nastoupaných metru od Black rocks chceme využít, nepujdeme preci ráno v azurovém pocasí v davu s ostatními turisty. Musíme vyrazit brzo, pred ostatníma at si to užijme panenskou prírodu a nezustaneme nekde ve fronte. Dáváme budík na 4.30.

24.1.2013 - 11. den treku - Aconcagua 6959m

4.30 budícek, stále se líbu se stropem našeho stanu, celou noc nás príjemne propleskával . A když už jsem zacal usínat, tak prišla sprška cerstvého snehu. Venku porád rádí vichrice. Posouváme budícek na 5.00. Venku je Saigon… A tak posouváme budícek na 6.00, tohle, že má být vrcholový den? Jak to že ješte nikdo nešel okolo?
V 6.00 vstáváme, ke "snídani" dám pulku müsli tycinky, rychle se oblékáme do pérovek (prý nebudou v léte potreba :-) ) a v 6.45 vyrážíme k vrcholu. Jdeme první (= prošlapávám), velká skupina s guidem je cca 30 min pod námi. Cesta príjemne utíká, vychází slunícko, paráda pro tyhle výhledy hory miluju, navíc se dostáváme trochu za vítr a ani se tolik neboríme.

V 8.15, Independencia (prý nejvyšší chata na svete, v reálu rozborena drevená imitace stanu). Odplivnu si trochu ranního blitícka a tradá mužeme pokracovat. Skoro to vypadá, že nefouká. Omyl, jen co jsme vyšli na vrch ledovce, terén se otevrel a ceká nás traverz západní stenou hory, to znamená po té meganávetrné strane. Cesta je krásne vyfoukaná a rozmazaná v metelici snehu, který padá ze spodu nahoru… Jde jít tak dvacet metru, pak je potreba se otocit k vetru zády a prohrát si oblicej, ruce i nohy. Mrznu jak blázen, pochopil jsem presnost casování guidované skupiny, jsou stále 30 min za námi, jen jdou po slunícku, my jdeme stále ve stínu Aconcagui. Jsem rád za expedicní boty, které jsem vzal místo skeletu, i tak mi nohy mrznou. S menší krizí a myšlenkami na návrat cekáme na slunícko. Slunícko fakt funguje a hned je i pres vítr o trochu lépe. Necháme se predejít Korejsko-Švýcarskou skupinkou a necháváme je chvíli prošlapávat cestu. Hurá hned se jde lépe.

V 11 se dohrabeme k jeskyni, konecne jsme za vetrem. Dáváme svacinu. Paráda vrchol už je na dosah ruky… coože, podle GPSky to vypadá ješte na 300 výškových… Vyrážíme za Švýcary a Korejcem. Stoupá se prímo nahoru podél skály. Švýcari se pustili obloukem doprava podél skály, kudy se chodí, když není moc snehu, ted se tam hrabali po pás ve snehu. Cestu na hreben jsme proto zvolili diretkou, kde to bylo více vyfoukané a šlo to docela rychle. Podél hrebene se cesta stací doleva a "pozvolna" stoupá až k vrcholu. Korejec se nás držel a na hrebeni se na chvíli pustil do prošlapávání, až do první náveje. Pak nám zase uvolnil cestu. Náveje bylo potreba opatrne prelézt a hlavne dávat pozor, aby se neutrhly, ale šlo to. Pak už jen pár desítek metru na rímsu pod vrcholovou plošinou, a z ní už pak jen 2 metry nahoru… 13.15 hurá kríž(ek).

Užívám si pár minut výhledu na okolní kopce, fotím, drív než se zvedly mraky, ani nevím, kde se vzaly, vždyt u jeskyne bylo ješte azuro… no nic. Doráží Korejec, Katka, Švýcari, Arnie. Postupne zase všichni odchází, cekám na Míru, chybí mu pár metru. Hurá je tu, rychle fotíme, malé obcerstvení, fotecka s Plznickou, je 14.15, tak hybaj dolu. Zacíná snežit, ne to nesneží, to se prímo sype. Mraky jsou už úplne všude.
Kousek pod hrebenem potkáváme onu velkou skupinu (cca 10 lidí), v tomhle tempícku to mají ješte na 50 minut a v tomhle pocasí to zacíná být nerozum pokracovat k vrcholu. Specháme k jeskyni, kde potkáváme Japonce s pruvodcem, jak se také ješte hrabou nahoru. Ptám se, jestli v tomhle opravdu chtejí nahoru. Prý jo… Svacinu u jeskyne jsem opet doplnil o blitícko druhé pulky müsli tycky co jsem tu svacil cestou na vrchol. Sneží cím dál víc, není videt víc než pár metru, ficí, sníh padá všemi smery jen ne dolu. V traverzu se prirozene po pár metrech ztrácíme predtím dobre viditelnou cestu a tak nás zachranuje GPSka. Trochu bloudíme i tak, Míra mi neverí, že podle GPS máme jít více dolu a tak se držíme relativne vysoko nad naší puvodní cestou. Ctení z GPS ve vánici byla disciplína sama pro sebe. Pres brejle se nedalo koukat a bez brejlí také nebylo nic videt, sníh rezal do ocí a displej namrzal. Došli jsme tak až na vyfoukanou hranu nad ledovcem, kde si s námi vítr pohrával jak s kuželkami. Opatrne sejdeme zpet na cestu na kraj ledovce nad Independencii. Trochu polevil vítr, tak nabereme dech a pokracujme. Cože? GPSka je zase rozbitá? Proc jdeme zpátky, jo tak, to jsme se stihli otocit dokola kolem náveje… Bílý peklo. Z ksichtu pravidelne olupuju vrstvu ledu. V mlze a vánici jdeme opatrne dál podle GPS, kontroluji smer a trasu každých 30 kroku. Pod Independecii, kde se terén více otevírá, a tak trasu kontrolujeme po 50-100 krocích. V 17 hodin jsme konecne u stanu, naštestí stojí, jen strešní okno je zase o pár desítek centimetru vetší.

Zalézáme do stanu a na oslavu varíme caj a dopráváme si k veceri kousek uheráku a polívku. Míruv nos chytá zajímavou barvicku, chvilku ho podezrívám, že má v caji rum, ale bohužel nos je omrzlý a vubec to nevypadá dobre. Ráno musí co nejdríve dolu. Pomalu usínáme, když okolo stanu zacíná být rušno (je 21.00) vrací se ona velká skupina. Jejich pruvodce si nejak nerozumel s GPS a tak nekde bloudili. V 21.30 se hnali nahoru ve vánici záchranári pro posledního Japonce, nesli mu spacák a další nezbytnosti protože nebyl schopný se dostat dolu a tak zustal bivakovat na Independencii. V jedenáct vrcer šli na zpet. Vítr neubíral na své síle a tak nám opet celou noc mlátil strop stanu o oblicej.

25.1.2013 - 12. den treku - Nido de Cóndores 5600m

Ráno nás probouzí výprava záchranáru, co jde pro Japonce. Pocasí se trochu vylepšilo, je jasno a vítr už nás neshazuje na zem. Balíme stany a v 11.30 mažeme dolu k Berlinu. U Berlina (v 12.30) se rozdelujeme. Míra s Katkou jdou dolu smerem k Nido de Cóndores (5600m). Míruv omrzlý nos je vybarvený do fialova a Katka má omrzlé palce na nohou. Oba musí co nejdríve dolu do tepla. Já s Arniem jdeme pro odložený stan k C2 pod Polským ledovcem. Chceme se vrátit minimálne na Berlin, a když budeme mít dost sil a cas tak sejdeme také na do Nido Condores. V Berlinu jsme si nechali spacáky a tak nám nezbyde než se sem vrátit. Cesta je opet zafoukaná a traverzu se místy boríme po pás. Cesta nám trvá cca 2 hodiny a další hodinu balíme zbytek vecí a vysekáváme stan z ledu. Moc vecí jsme ve stanu nemeli, jen nevím proc každý vlácíme témer 30 kg batoh. (Preci jen jsme to chteli puvodne odnést ve ctyrech). Cesta zpátky na Berlin je kupodivu opet zafoukaná a tak si stopy opet razíme. S batužkem nám cesta utíká a už po 3,5 hodinách v 19.00 jsme zpátky u Berlina. Casu je ješte dost a pocasí vypadá stále v pohode (jen porád fouká a se tam sneží) a tak nabalíme odložené veci z Berlina a už s 35 kg bágly bežíme dolu za Mírou s Katkou. Nido de Cóndores je pomerne velký stanový mestecko. V osm vecer konecne shazujeme naše krysy u stanu. S mírou varíme dobrotu, kterou jsme si schovávali celou dobu: cockovou kaši s uzeninou… a na snídani máme pripravený míchaná vajícka a to by bylo, aby ráno nebyl shit pytlík naplnený ?

26.1.2013 - 13. den treku - Plaza Mulas 4300m

Vstáváme velmi líne a ze stanu se necháváme vytáhnout sluníckem. Zážitek spojený s míchanýma vajícky ke snídani je nezapomenutelný. Náladu nám kazí jen rostoucí batohy, tak jak se snažíme nabalit všechny veci najednou (doposud jsme to vláceli na dvakrát), ale vracet se už zkrátka nebudeme. Kolem mega batohu a druhého v podobe navázaných igelitek nelibe chodíme celé dopoledne, zkrátka se nám nechce a tak vyrážíme až v 15.30. Cesta je jen z kopce a to bylo abychom to tech 1300m dolu do BC (Plaza Mulas) nedali. I pres težké batohy si cestu relativne užíváme a fotíme. V 19.00 si už vychutnáváme oslavné pivecko v BC. Stavíme stan, vyrizujeme formality s hlídaci parku (odevzdáváme hovínka) a jdeme na veceri a vínecko do jídelního stanu Inky. Vínecko bylo duležité, aby se lépe prokrvil Míruv nos a Katciny palce a samozrejme abychom oslavili náš vrchol. Ctyri lahvinky Mendozského vína po 150 ARS byla ta správná dávka na omrzliny a zároven nám príjemne zvedlo náladicku a tak jsme pokracovali na narozeninové párty kohosi v kuchyni Inky. Ješte vylepšenou (o další 2 vínecka) a roztancenou náladicku bylo škoda brzdit a tak jsme pokracovali v rytmu bubínku na party nosicu v jejich doupeti do 4 do rána. Paríme!!!

27.1.2013 - 14. den treku - Penitentes

Težká rána horolezcova. Pomalu balíme a velmi ochotne pripravujeme spolecných 60 kg nákladu na naší mulu, kterou z BC máme opet predplacenou. V jednu vyrážíme do údolí na cca 30 km pochod (chceme dojít až dolu do hotelu). Proc sakra zase zacalo snežit? Cesta se je nekonecná, údolí se postupne otevírá do neuveritelné nekonecné placky. V 19 opouštíme Katku v Confluencii (3368m), která se rozhodla ješte pár dní zustat v horách, má v plánu se podívat do francouzského BC pod jižní stenou Aconcagui. Po nezbytném pivku specháme dolu ke vstupu do parku (Lago Horcones), kam pricházíme v devet vecer. V 21.15 pro nás prijela dodávka, v 21.30 jsme na hotelu v Penitentes a v 21.50 objednáváme steaky, neuveritelná žranice. Plánujeme co se zbývajícím týdnem…